Kolem tréninku pozitivním posilováním, pozitivkou apod., panuje mnoho polopravd a nepochopení. Častý argument proti je, že trénink pozitivním posilováním je jen o pamlscích a bez jídla nefunguje. Spousta trenérů stále prosazuje názor, že psa musíte usměrnit a ukázat mu, kdo je v rodině alfa. Tomu odpovídají tréninkové metody založené tlaku, síle a dominanci člověka nad psem. Laikovi se může zdát, že pes poslouchá na slovo a stav je tedy ideální. Podíváme-li se na takového psa blíže, můžeme si všimnout, že pes uhýbá před rukou nebo se krčí u majitele v očekávání, kdy přijde další trest, a to není hezký pohled. Může to vygradovat do stavu, kdy je pes zlomený a rezignovaný. S takovými zvířaty se můžeme potkat jako s vyhledávanou turistickou atrakcí v dovolenkových destinacích. Odborně se tento pojem nazývá naučená bezmocnost.
Co je tedy trénink pozitivním posilováním a jak funguje?
Jednoduše řečeno, je to odměňování psa za zachování, které se mi líbí. Postupně se oslabuje nežádoucí chování, které není tréninkem posilováno. Pes se učí celý život a opakuje to, co se mu dříve vyplatilo. Odměnit psa mohu i tehdy, když nemám žádné jídlo po ruce. V mnoha situacích je naopak žádoucí, použít jinou odměnu než jídlo. Například pes, který se bojí jiných psů nestojí o jídlo, ale o bezpečí. Pes, který miluje hračky, bude preferovat hru před jídlem, lovecký pes miluje čuchání, a tak dále. Každý pes a každá situace je jiná. Ráda učím klienty, jakými způsoby odměňovat psa a jaká odměna pro něj bude v dané situaci ta pravá.
Pozitivní trénink je o změně myšlení a přístupu ke psovi. Lidé mají tendence korigovat psa za špatné chování a ignorovat to správné. Za pomoci pozitivního posilování mohu také tvarovat chování psa k obrazu svému. Uvedu jednoduchý příklad. Vařím a vadí mi, že pes se motá u linky. Situaci mohu řešit tak, že psa odměním pokaždé, když si lehne na pelíšek umístěný dál od linky. Buduji tak hodnotu na pelíšku a pes bude mít stále menší potřebu motat se u linky. Pelíšek bude hodnotnější. Venku mohu tvarování využít například tak, že psa odměním pokaždé, když se na mě sám od sebe podívá. Hodnotu buduji u sebe.
Při tréninku je úkolem člověka zajistit psovi úspěch. To znamená, že začnu jednoduchými úkoly, které je pes schopen zvládnout a postupně přidávám na obtížnosti. Dochází tak k pozitivnímu posílení. Pozitivní znamená, že psovi přibývá něco, co je mu příjemné (odměna za správné chování) a cvik se současně posiluje, upevňuje. Zkuste si představit, že se učíte cizí jazyk. Také se nejprve naučíte slovíčka, než začnete skládat věty.
Zároveň je dobré vědět, že psi nemají schopnost zobecnění tak, jako my lidé. To, co se pes naučí v jednom prostředí, nejčastěji doma, nebude automaticky umět všude. Je třeba se k tomu protrénovat.
A jak pozitivkář pracuje s chybou psa? Je potřeba se zamyslet, proč pes neudělal, co jsem po něm chtěla. Nepřekročila jsem několik kroků v tréninku? Nebyl v okolí nějaký rušivý prvek, který jsme ještě netrénovali? Používám správné odměny? Každopádně chyba psa je pro mě vždy informací, se kterou dále pracuji. Pes v ten moment přijde o šanci na odměnu. Já psovi cvik zjednoduším tak, aby byl schopen jej napodruhé splnit, získat odměnu a chybu tak opravit.
Neméně důležitou zásadou je stanovení jasných pravidel a důslednost v každodenním životě psa. Pokud například nechci psa v posteli, nesmí na postel nikdy. Pokud mu to ve slabé chvilce dovolím a druhý den psa za vyskočení na postel trestám, bude zmatený, nebude vědět co je správně a společnému vztahu to neprospěje.
Pozitivní trénink je o budování vzájemné důvěry a respektu. Psa si pořizujeme většinou jako kamaráda a parťáka pro život a použití síly by v dnešní době nemělo mít v tréninku místo. Doufám, že vám tyto základní informace lépe pomohly k pochopení moderních tréninkových metod. Pokud se chcete dozvědět o pozitivním tréninku více a rádi čtete, níže najdete tipy na moje oblíbené knihy. Linda Bencová, Cvičím s Lindou, Brno
- Trénink je rozhovor, František Šusta
- Lidé a psi: Střet kultur, Jean Donaldsonová
- Moudrost vlků, Elli H. Radingerová